Der Spiegel: Třicet let od konce apartheidu v JAR už Mandela není jen hrdinou

Johannesburg 1. května (ČTK/Der Spiegel) - V chladném ránu stojí Lawrence Manaka ve stínu kuželovité věže na černošském předměstí Soweto, jihozápadně od Johannesburgu, a rozhořčuje se nad vládou své země. Na deseti kovových deskách před ním jsou vyryty požadavky Charty svobody, základního dokumentu sjednoceného odboje proti apartheidu, napsal německý časopis Der Spiegel. Na první desce stojí nápis "Vládnoucí silou musí být lid" - základní požadavek, který Africký národní kongres (ANC), strana Nelsona Mandely a jeho spojenců, před 30 lety vznášela. Kromě toho jim šlo o rovná práva v oblasti bezpečnosti, pracovního práva, přístupu ke vzdělání a o prosperitu země. Lawrence Manaka obchází monument a čte nahlas teze a principy, které tehdejší bojovníci za svobodu zformulovali. V roce 1994 po konci apartheidu to měla být základní pravidla, podle kterých se měla zformovat nová Jihoafrická republika. Pro jednadvacetiletého Manaku je tento památník připomínkou porušených slibů. "Staří bojovníci za rovnoprávnost zbohatli. Ale tady v místě památníku lidé trpí hladem," říká mladý muž. Manaka studuje politologii a ekonomii na univerzitě v Johannesburgu, nově se chce stát politikem. Poslední dubnový víkend to bylo přesně 30 let od prvních svobodných voleb v Jihoafrické republice, které období apartheidu ukončily. Nyní ale mladá generace na tehdejší hrdiny odboje nahlíží stále kritičtěji, i s notnou dávkou zlosti a naštvání. Manaka se ale neohlíží za minulostí se sentimentem těch, kteří zažili staré časy. Narodil se v roce 1994, jako součástí takzvané generace Born Free, tedy narozených do svobody, a nikdy apartheid nezažil. Ale 30 let od vize Nelsona Mandely o různorodém a barevném národu, který spolu bude žít v míru a prosperitě, se nejrozvinutější země afrického kontinentu a nejsilnější africká ekonomika nachází na pokraji zhroucení. Příkopy mezi bohatými a chudými se nezmenšují, Jihoafrická republika je považována za zemi s nejvíce nerovně rozděleným bohatstvím. Podle Světové banky vlastní deset procent obyvatelstva přibližně 80 procent bohatství. Korupce je všudypřítomná. "Polovina lidí, kteří sedí v parlamentu, nemá ponětí o tom, co dělají, protože se tam dostali jen díky konexím," říká Manaka. Podle posledních vládních průzkumů z roku 2017 více než 70 procent zemědělské půdy vlastní bílí Jihoafričané, kteří tvoří jen něco málo přes sedm procent obyvatel. "To je šílené," říká Manaka. "Apartheid možná skončil politicky, ale ekonomicky stále existuje," dodává. Většina hospodářského bohatství je stále v rukou bílé menšiny. "A dokonce i ve vzdělávacím systému je stále příliš přítomen strukturální rasismus," říká Manaka. Z toho důvodu před rokem společně s dalšími založil novou politickou stranu Rise Mzanci, tedy Povstaň, Jihoafrická republiko! Většina těch, kteří se ve straně angažují, patří ke stejné generaci jako on. "Moje generace se už s ANC příliš nespojuje. Vnímáme ji spíše jako utlačovatele než osvoboditele," říká. Je třeba obnovit základní důvěru lidí v demokracii. Nejdůležitější je však vymýtit korupci, myslí si aspirující politik. Volby čekají Jihoafrickou republiku 29. května. Jihoafričané půjdou k volebním urnám po sedmé od konce apartheidu. Manaka kandiduje do parlamentu jako nejmladší kandidát své strany. "Rok 2024 je naším rokem 1994" stojí na tričku, které má Manaka na sobě. Mladík doufá, že jeho strana získá alespoň pět procent hlasů. Podle jihoafrického systému poměrného zastoupení by to znamenalo asi 20 poslanců ve čtyřsetčlenném parlamentu. Průzkumy veřejného mínění nicméně přisuzují jeho straně zatím méně než jedno procento. Toho chladného dne Manaka opouští památník, který ho tolik rozčiluje. Jeho předvolební průvod Sowetem právě začíná. Od povstání v roce 1976 je toto černošské předměstí Johannesburgu považováno za srdce odporu proti apartheidu. O něco později vyzvedává svého asistenta v centru Johannesburgu. "Centrum města, je symbolem toho, jak prohnilá je naše země. Město se nám rozpadá před očima. A je to den ode dne horší. Šest z deseti mladých Jihoafričanů je bez práce," říká Manaka. Podle Světové banky žije více než polovina z 60 milionů obyvatel Jihoafrické republiky pod hranicí chudoby. Sloupy veřejného osvětlení leží ohnuté u silnic, kabely jsou rozkradené. Drogově závislí se potácejí po ulicích a leží ve dveřích. Gangy prodávají zbraně a drogy. Kriminalita je tak vysoká, že Manaka už do mnoha čtvrtí ani nevstupuje. Násilí a bezpráví panuje nejen v mnoha městských čtvrtích. Každý rok je v zemi zabito přibližně 25.000 lidí. Jedná se o jeden z nejvyšších počtů vražd na světě. V bezpočtu měst a obcí se hroutí infrastruktura. V některých regionech loni občas vypadl proud až na 16 hodin denně. "Dokonce i v dobrých čtvrtích jsme někdy celý den bez tekoucí vody," uvádí konkrétní příklady Manaka. Vzdělávací systém se podle něj rozpadá, stejně jako systém zdravotní péče. Proto dochází po celé zemi zas a znovu k protestům a demonstracím. Manaka připomíná nepokoje v oblasti Durbanu v roce 2021, kdy bylo vyrabováno více než 800 obchodů a zemřelo 354 lidí. "To mohla být jen předehra," obává se. Pokud bude země nadále chátrat, mohla by vypuknout i občanská válka, dodává mladý politik. Aby tomu zabránil, chce Manaka oslovit i starší generace. Přeje si, aby lidé při volbách mysleli spíše na budoucnost než na minulost. Mluví o svém otci narozeném v roce 1974, který byl dlouhou dobu oddaným a angažovaným členem ANC. Působil v různých vládních organizacích za vlády několika prezidentů. V posledních letech se mu však ANC odcizila. Nyní vstoupil do jiné strany - do Rise Mzansi. cht jrm - sdílejte článek