Česká jména - Zdeněk - stříbrná medaile

Varšava 28. února (ČTK/Gazeta Wyborcza) - Postoje premiérů Maďarska a Slovenska vůči Ukrajině nesvědčí jen o jejich proruské orientaci. Využívají strachu z války, protože jim to umožňuje udržet se u moci, bez které by je čekaly problémy, píše polský list Gazeta Wyborcza. Během úterního setkání Visegrádské skupiny v Praze bylo rozdělení vidět ještě před společnou tiskovou konferencí. (Polský premiér) Donald Tusk si vybral společnost českého premiéra Petra Fialy, se kterým jej spojuje proevropská politika a postoj vůči Ukrajině. Tou dobou se maďarský premiér Viktor Orbán radil se šéfem slovenské vlády Robertem Ficem a dohadovali společnou linii. "Někteří hledí na válku ukrajinskými brýlemi," řekl před novináři Orbán. Navázal tak na vyjádření Tuska, který hovořil o nezbytnosti podporovat Ukrajinu ve válce proti ruskému agresorovi rovněž dodávkami zbraní a munice. Orbánovi sekundoval Fico. Slovenský premiér tvrdil, že ani poslání "veškeré munice na světě" neukončí válku. Zdůrazňoval, že je třeba co nejdříve začít jednat o míru, bez ohledu na to, kdo válku začal a kdo je v ní agresor. To je nereálný požadavek v době, kdy se Západ snaží zvýšit zbrojní výrobu a dodat ji do Kyjeva. O to v této hře nejde. Ficovo vyjadřování je vypočítáno, aby udrželo jeho popularitu doma. Politik se ho důsledně drží od loňské kampaně. Ta mu umožnila vyhrát volby a získat moc. Úspěšně podporoval polarizaci postojů Slováků vůči válce. Vojenská podpora Kyjeva byla v tomto příběhu jen jednou z nitek. Důležitější bylo to, koho postavil na druhou stranu: slovenskou prezidentku Zuzanu Čaputovou a také politiky z její někdejší strany Progresivní Slovensko. Čaputovou přímo označil za americkou agentku, která podporou Ukrajiny údajně plní zájmy Washingtonu, a ne Slovenska. Minulý týden Fico v jednom vyjádření tvrdil, že revoluce z kyjevského Majdanu byla řáděním "ukrajinských neonacistů". Čtenáře v Polsku by taková slova mohla šokovat, ale na Slovensku, kde je podpora Rusku největší v regionu, jen přidá autorovi na popularitě. Fico se vyslovil právě na šesté výročí vraždy Jana Kuciaka a Martiny Kušnírové. Pár zahynul, protože Kuciak jako investigativní novinář pracoval na odhalování, jak se na Slovensku zakořenily mafiánské struktury. V důsledku vyšetřování zahájených po vraždě bylo obviněno hodně vysoce postavených představitelů z éry Ficových vlád. Obvinění si vyslechl i bývalý premiér a jeho nejbližší spolupracovníci. O nutnosti potrestat odpovědné za Kuciakovu smrt hlasitě hovořila Čaputová, která na této vlně vyhrála prezidentské volby. Zúčtovat s Ficem chtělo Progresivní Slovensko. Kdo ví, jak by to s Ficem dopadlo, kdyby se nevrátil k moci. Před pár týdny slovenský parlament, ve kterém má většinu koalice Ficovy strany, středolevého Hlasu a Slovenské národní strany, prosadila změnu zákonů. Snížila tresty za korupci, zavedla promlčení. Část zločinů, po kterých šli prokurátoři, už nebude považována za trestné činy. Umožní to Ficovi a jeho spolupracovníkům vyhnout se odpovědnosti. Přinejmenším dokud budou u moci. Pro Viktora Orbána je ve hře podobná sázka. Klientelistický model ekonomiky, jaký v zemi zavedl, vytvořil pevné základy jeho moci. Umožnil jeho blízkým a věrným se obohatit. Tento klan vyrostl na veřejných financích, jak státních, tak z Evropské unie. Pravidla za Orbánových dob byla uzpůsobena tak, aby veřejné soutěže vyhrávaly předem určené firmy. Revize tohoto systému by mohla skončit soudními procesy a mnoho lidí, kteří svého času rozhodovali, by mohlo putovat za mříže. Ale to je hudba budoucnosti. Opozice proti Orbánovi je slabá a roztříštěná. Nic nenaznačuje, že by jej mohla jakkoli ohrozit. Přestože se před dvěma lety všechny hlavní opoziční strany před volbami spojily, Orbán i tak drtivě vyhrál. V kampani vsadil na odmítání podpory Ukrajině. Byl to riskantní tah, protože válka teprve začala. Ale Orbán - jako skoro pokaždé - měl správný čich a dobře odhadl nálady ve společnosti. Přesvědčil Maďary, že jen on je zárukou bezpečí a že nezodpovědná a vlády neschopná opozice nepochybně zatáhne zemi do konfliktu s Ruskem. Maďarsko hrálo od ruské agrese roli trojského koně v EU. Orbán čas od času vyhrožoval, že nepodpoří sankce proti Ruska. Nakonec to ale byla jen součást vyjednávání, vedených kvůli hrozícímu postihu za porušování unijních pravidel a nedemokratické vládnutí. Evropa by neměla podlehnout vydírání Slovenska, ani Maďarska, a to nejen kvůli nezbytnosti podporovat Ukrajinu. Ustupování politikům, jako je Fico a Orbán, by mohlo vést k tomu, že se nákaza virem autoritářství přenese do dalších států. Nikdo to neví lépe než Poláci, kteří se z této lekce teprve vzpamatovávají. msk nob