Divadlo Na zábradlí uvede hru o Juráčkovi očima jeho ženy
Praha 28. dubna (ČTK) - Dramatizaci knihy spisovatelky a někdejší disidentky Dani Horákové o jejím soužití s režisérem a scenáristou Pavlem Juráčkem bude mít ode dneška na repertoáru pražské Divadlo Na zábradlí. V inscenaci nazvané O Pavlovi se v režii Anny Klimešové herecký tým věnuje tématu samoty a izolace ve vztahu.
Daňa Horáková, někdejší manželka Pavla Juráčka, jehož osobnost je na Zábradlí přítomná v již inscenaci Zlatá šedesátá, získala za svou knihu O Pavlovi Cenu Lidových novin a nominaci na cenu Magnesia Litera v publicistické kategorii.
Ačkoliv jsou tvůrci inscenace o několik generací mladší než autorka předlohy a období normalizace nezažili, hovoří o tématech otevíraných v inscenaci jako o nadčasových a univerzálních. "Pro začátek vztahu Juráčka a Horákové hraje velkou roli StB. Aby mohl Juráček odjet do Německa, žádala po něm policie, aby si Daňu vzal a odjel do Mnichova s ní. Celý jejich pobyt v exilu byl zastřešený akcí Asanace, kdy se StB rozhodla vystěhovat množství signatářů Charty 77 do zahraničí. Jejich osobní příběh však vnímáme jako univerzální nehledě na dobu," uvedl dramaturg Petr Erbes.
"Je to hra o mnoha úrovních samoty a všech nepřítomných, se kterými denně žijeme. O tématu ke zpracování jsme uvažovali v čase covidové pandemie. V té době se mnoho vztahů ocitlo v izolaci. Zajímalo nás téma společného soužití – jak spolu vydržet, žít a komunikovat v takových podmínkách," uvedla režisérka Klimešová. Do titulní role Pavla Juráčka obsadili tvůrci Michala Bednáře, v roli autorky knižní předlohy Dani Horákové se publiku představí Anežka Kubátová.
Diváci budou mít v nové inscenaci Divadla Na zábradlí možnost nahlédnout do klaustrofobního prostředí mnichovské garsonky, kam Juráček a Horáková coby novomanželé odešli v roce 1977. Navzdory tomu, že Horáková popisuje ve svém díle velmi konkrétní životní situaci v konkrétním historickém kontextu, nahlíží svůj vztah s Juráčkem z širší perspektivy a nabízí mnoho paralel – od vztahu Franze Kafky s Dorou Diamantovou po Viktorku s černým myslivcem. Podobné paralelní životní příběhy i imaginární návštěvníky stísněného bytu uvidí i diváci na jevišti Divadla Na zábradlí, a to v podání Kateřiny Císařové, Johany Matouškové a Vojtěcha Vondráčka.
hrm mha
Světlé i temné časy moravských Židů ukazuje nová expozice ve vile Löw-Beer
Brno 27. dubna (ČTK) - Světlé i temné časy moravských Židů ukazuje nová expozice ve vile Löw-Beer v Brně. Návštěvníky seznamuje s historií židovského osídlení regionu, a to prostřednictvím autentických předmětů a příběhů. "Expozice o židovském osídlení je členěná chronologicky i tematicky. Opomenuty nejsou informace o majitelích vily, její architektuře a o proměnách podoby a obyvatel domu během desítek let," uvedl v tiskové zprávě vedoucí vily Vladimír Březina.
Nejstarší předmět v expozici vznikl ještě před husitskými válkami. Jde o židovský náhrobek z roku 1411 nalezený v Brně. Lidé si ho prohlédnou v první části expozice věnované období od počátečních zmínek o Židech do poloviny 18. století. Pro Židy to byla doba vesměs poznamenaná přísnou segregací v ghettech.
Na lepší časy se židovské populaci nejen v regionu začalo blýskat v roce 1861. Nová rakouská ústava jí zaručila rovnoprávnost. Židé se pak začali stěhovat do větších měst, podnikali, stávali se kulturními mecenáši. Podobný osud měli za sebou i Löw-Beerové, když vilu v roce 1913 kupovali.
"Meziválečné období patřilo k nejsvobodnějším. Židé se mohli například poprvé přihlásit ke své národnosti," přiblížil Březina. Z exponátů o tom vypovídají třeba prvorepublikové letáky vyzývající Židy, aby se ke své národnosti skutečně přihlásili.
Holokaustu je věnovaná samostatná část. Má podobu temné místnosti s tmavými krychlemi evokujícími takzvané kameny zmizelých, známé z ulic českých měst. Každá obsahuje příběh. Některé se dají otevřít, uvnitř je předmět svázaný s příběhem - třeba vojenské známky Roberta Paula Fuhrmanna. Potomek prvních židovských majitelů a stavitelů vily uprchl do Anglie, bojoval proti nacistům a přežil.
V další části nové expozice, takzvaném zlatém pokoji, se návštěvníci dozvědí více o tom, jak budova vypadala, když v ní žili Löw-Beerové. Expozice nezapomíná ani na desítky let, po které vila sloužila jako domov mládeže.
„Oknem se lidé mohou podívat na zahradu. Vedle okna jsou kukátka, jimiž si prohlédnou snímky zahrady z doby, kdy byl ve vile domov mládeže. Mohou tak srovnat, jak vypadala tehdy a teď,“ zmínil Březina.
tmd hj
DALŠÍ ZPRÁVY
