Podceňovaná mince L evantský tolar Marie Terezie
Tolar Marie Terezie s ročníkem 1780 je jednou z nejrozšířenějších (ne-li vůbec nejrozšířenější) stříbrnou mincí na světě.
Literatura má často tendenci význam této mince bagatelizovat. Většinou ji odbude jen zmínkou, že se jedná o běžnou minci, která se dodnes razí jako suvenýr. Pokud se ale zajímáte o detaily, může být její sběratelský přínos daleko větší, než se na první pohled může zdát.
Levantský tolar je rekordmanem v mnoha ohledech. Ať už se jedná o dobu, kdy se touto mincí dalo platit - mince byla v některých oblastech přijímána až do začátku 20. století – tak územím, na němž platila. Levantský tolar byl ražen jako obchodní mince pro styk s se středním východem. Pojem Levanta se tradičně používá pro celou oblast Východního Středomoří, ale jako geografický termín může být použit pro rozsáhlou oblast území na východním pobřeží Středozemního moře, ohraničenou pohořím Taurus na severu, na jihu Arabskou pouští, na západě Středomořským pobřežím, zatímco na východě se rozkládá až k pohoří Zagros. Ale význam tohoto tolaru hranice tohoto území daleko přesahoval.
Neuvěřitelné je i množství vyražených kusů. Bez ohledy na varianty některé zdroje uvádějí přes 320 jiné až 800 milionů vyražených mincí. Nižší odhad představuje něco přes 9 tun zmincovaného stříbra! Když tedy nad mincí z roku 1780 nemávneme rukou a zkusíme každou jednotlivou prostudovat, můžeme se dostat k zajímavým příběhům...
Celý článek naleznete v časopise Mince a bankovky č. 2/2011
František II./I. Císař ve stínu Napoleona
„Kol dokola Čechů chlouba a uprostřed stojí trouba,“ vtipkoval Karel Havlíček Borovský na účet císaře Františka II. Trochu neprávem.
Pro vlastenectví Čechů sice císař neměl pochopení, ale během napoleonských válek měl těžší starosti. A blaho císařství pro něj bylo prvořadé. Jaký byl muž, který bezmezně věřil v Metternicha a milovanou dceru vydal svému největšímu nepříteli?
Málokterý panovník v našich dějinách přebíral vládu za tak vypjatých okolností jako František II. A o dramatické situace nebyla nouze po celou dobu jeho dlouhé, třiačtyřicetileté vlády.
Když se František II. roku 1768 narodil, o tom, že se jednou stane císařem, nebylo rozhodnuto. Jeho babičkou sice byla Marie Terezie, avšak jeho otec Leopold II. byl až jejím třetím synem (resp. druhým nejstarším, který se dožil dospělého věku), takže vláda připadla Leopoldovu staršímu bratrovi Josefu II. Ten však neměl mužské potomky, a tudíž žádného dědice trůnu. Teprve tehdy se císař začal rozhlížet po nástupci u dětí svého bratra Leopolda, který vládl v Toskánsku. Oblíbil si především svého nadaného synovce Františka. Prosadil si, aby se chlapec přestěhoval z rodné Florencie do Vídně a císař tak mohl na jeho výchovu osobně dohlížet.
Celý článek naleznete v časopise Mince a bankovky č. 4/2012
DALŠÍ ČLÁNKY
VÍCE O ČASOPISU
