Heraldika na mincích a medailích (8)
Nová šlechta přichází
Slohy, které k nám dorazily z kulturně vyspělejších zemí, se prosazovaly shora. Jestliže jsme v minulém dílu zaznamenali barokní heraldiku na ražbách vladařů, dostáváme se teď logicky o jedno společenské patro níž. Barokní šlechta je však v našich zemích stejně nový fenomén jako sloh sám. V jejím složení i projevech se odráží vítězný absolutizmus, který se stal politickým systémem platným pro všechny země habsburské monarchie.
U stolu, kolem kterého seděli většinou významní zemští úředníci, se probírala budoucnost české šlechty. Teď, v polovině sedmnáctého století, kdy velká válka chválabohu skončila, bylo jasné, že už nic nebude jako před ní. Nejvyšší purkrabí Bernard Ignác z Martinic si zjednal rázným gestem ticho a prohlásil: „Je zapotřebí vůbec vymýtit stav rytířský. Zámožnější rytíře povýšit na pány, chudí ať odejdou do měst a stanou se měšťany.“ Nikdo mu neoponoval a zdálo se, že každý ze stolní společnosti má sám o čem přemýšlet.
Celý článek naleznete v časopise Mince a bankovky č. 5/2015.
Jaroslav Bejvl Navrhování mincí je moje vášeň
Výtvarník Jaroslav Bejvl se proslavil jako sklářský designer a odborník na osvětlení. Uznání došel paradoxně nejdříve ve světě a až posléze se jeho jméno stalo pojmem i doma.
Výtvarník Jaroslav Bejvl se proslavil jako sklářský designer a odborník na osvětlení. Uznání došel paradoxně nejdříve ve světě a až posléze se jeho jméno stalo pojmem i doma. Neméně významnou částí jeho tvorby jsou návrhy mincí a pamětních medailí, s nimiž začal v roce 1981.
Jaroslav Bejvl s úspěchem absolvoval celou řadu soutěží, vypsaných Českou národní bankou, ale i dalšími zadavateli. Vytvořil kolem tří set padesáti návrhů, z nichž zhruba šedesát se dočkalo realizace. Je také autorem oběžného dvacetihaléře, jenž platil až do roku 2003. Jaroslav Bejvl má obdivuhodný smysl pro detail a jemnou kresbu.
Proslavil jste se svými návrhy osvětlení sálů. Kvůli nim jste procestoval řádný kus světa. Kam všude jste pracovně zavítal?
Nejvíce to bylo po Evropě, tedy Švédsko, Německo, Francie, Rusko, ale i exotické země jako Kuvajt nebo Írán. Pracoval jsem také pro společnosti za Atlantikem, i když tam jsem se nepodíval. S cestováním letadlem jsem ze zdravotních důvodů musel skončit, začal jsem mít problémy s uchem. Lustry, na kterých jsem dělal, jsou prakticky po celém světě.
Celý článek naleznete v časopise Mince a bankovky č. 2/2011
DALŠÍ ČLÁNKY
VÍCE O ČASOPISU
