V Daňkovicích mohou lidé navštívit toleranční modlitebnu a na faře i přenocovat
Daňkovice (Žďársko) 21. září (ČTK) - V Daňkovicích u Sněžného ve Žďárských vrších mohou lidé navštívit evangelickou toleranční modlitebnu z roku 1818. Historii místa přibližuje malé muzeum ve vedlejší faře, kde mohou turisté po dohodě také přenocovat. Modlitebna patří mezi kulturní památky. Je vzácná tím, že se dochovala v původní podobě. Nemá věž ani zvony a hlavní vchod je z polí, řekl ČTK Miroslav Zelený z farního sboru Českobratrské církve evangelické v Daňkovicích.
"Kostel byl postavený přesně podle pravidel tolerančního patentu, proto se mu říká toleranční modlitebna," uvedl Miroslav Zelený. Toleranční patent vydaný v roce 1781 císařem Josefem II. umožnil legální existenci dalších křesťanských vyznání vedle do té doby jediného povoleného římskokatolického. Modlitebny nekatolíků ale nesměly mít zvony, věže, ani veřejný vchod z ulice. Později byly u řady z nich věže dostavěné.
O přístavbě věže uvažovali i věřící v Daňkovicích, což dosvědčují plány uložené v muzeu na faře. Podle Zeleného na to ale neměli dost peněz. Ves Daňkovice byla dřív téměř celá evangelická. "Dokonce pamatuji, že můj dědeček říkával, že tu byli evangelíci až na tři rodiny, jednu židovskou a dvě katolické," uvedl.
Malá muzejní expozice v přízemí fary byla vytvořená před několika lety při opravách budovy. Kromě dobových listin a fotografií tam je vidět, jak dřív vypadala kancelář faráře, který zapisoval do knih křty, sňatky i pohřby. Vystavené jsou také kalichy, některé jsou ze dřeva. "Kalich je základní symbol naší církve, a tak jsme si řekli, že bychom rádi získali co nejvíc kalichů z různých materiálů," uvedl Zelený.
Kalichy mají svůj příběh. Jednu sadu před sto lety darovali lidé, kteří z Daňkovic odešli po první světové válce do Ameriky. Obec Daňkovice se 160 stálými obyvateli má kalich také ve znaku.
vst hj
U Křižánek na Žďársku vznikla expozice připomínající slavnou milovskou huť
Křižánky (Žďársko) 21. září (ČTK) - U Křižánek na Žďársku vznikla expozice připomínající milovskou sklářskou huť, jejíž sklo se v 19. století vyváželo i do Ameriky. V opraveném domě skelmistra je nově umístěná bohatá sbírka různě barveného a zdobeného skla nejen z Milov, historii místa přiblíží dokončovaný filmový dokument i 3D vizualizace vytvořená podle nákresů někdejší sklářské osady. Pavel Kysilka, profesí ekonom, který stojí za projektem, má v plánu otevřít expozici příští rok pro veřejnost.
Všechno podle Pavla Kysilky začalo náhodou, když před lety koupil poničený dům, který naposled sloužil jako hájenka a pak se v něm dlouho nebydlelo. "Takže to byla ruina. My jsme to koupili v dražbě od lesů," uvedl. Když začali dům rekonstruovat, dověděli se, že se v archivních dokumentech velkostatku Thurn-Taxisů v Zámrsku našel nákres této budovy. Podle původních plánů pak nechali dům opravit, včetně zvoničky, která tam kdysi bývala.
"Když jsme kupovali hájenku a zjistili, že jsme koupili huťmistrovnu, tak jsme si řekli, nebylo by špatné vystavit tady pár kousků (skla)," uvedl Kysilka. Záměr se postupně rozrůstal. Nynější expozice chráněná bezpečnostními kamerami obsahuje okolo tisíce kusů sklenek a dalších výrobků. Přibližuje výrobu sklářských hutí, které byly i jinde na Horácku, v kontextu české sklářské tradice. Kysilka by tam ještě chtěl přidat ukázky současného českého uměleckého skla.
Milovská huť byla v tehdejším rychmburském panství založená v roce 1835. Po kalamitách v lesích tam bylo hodně dřeva a dost dřevního popela pro výrobu potaše, která usnadňovala tavení sklářských písků. Kolem huti vznikla osada, do huťské školy chodilo až 90 dětí, i z okolních vsí, byly tam dvě hospody, dva řezníci i pekař.
V huti se vyrábělo užitkové sklo a také luxusní sklo, které se vozilo i do západní a jižní Evropy, Ameriky a asijských zemí. Dělalo se tam barevné sklo, například i žlutozelené sklo barvené uranem dováženým z jáchymovských dolů a mléčné sklo zabarvené pomocí rozemletých kostí nebo parohů. Milovské výrobky byly oceněné na světové výstavě ve Vídni v roce 1873. Podnik pak ale nedokázal konkurovat severočeským sklárnám, které měly výhodu železnice a uhlí. Milovské sklárny byly zavřené v roce 1886, huť a další budovy byly většinou zbourány.
Příběh této krajiny pod skalními útvary Čtyři palice ve Žďárských vrších připomíná také naučná stezka.
vst hj
DALŠÍ ZPRÁVY
