PAMĚTNÍ BANKOVKA ČNS TEPLICE 40. výročí přesunu děkanského kostela v Mostě
Je mnoho měst s pohnutou historií. Mnohá lidská sídla zanikla, jiná byla znovu objevena.
Je však jedno, jehož osud nemá ve světě obdoby. Tímto městem je severočeský Most, jehož dějinný vývoj se symbolicky zrcadlí v místním děkanském kostele. A právě jedno z důležitých výročí tohoto města si koncem loňského roku připomněla pobočka České numismatické společnosti v Teplicích projektem, který v rámci celé ČNS nemá obdoby.
Historie Mostu
Starý Most byl historické město, v jehož architektuře se po staletí skloubila gotika s renesancí a barokem. První záznamy o osídlení spadají do 11. století, kdy Kosmas ve své Kronice České uvádí, že přes zdejší močálovitou krajinu vede stará stezka po dřevěných mostech. Odtud se odvozuje i název blízké osady. V první třetině 12. století se vesnice stává majetkem rodu Přemyslovců, který ji za vlády Přemysla Otakara II. povyšuje na město. Výhodná poloha nového královského města při důležité stezce nedaleko zemských hranic se Saskem, předurčila Most coby významnou obchodní tepnu. Za husitských válek stálo město na straně Zikmunda Lucemburského, díky čemuž úspěšně čelilo v letech 1421 a 1424 husitskému obležení.
Celý článek naleznete v časopise Mince a bankovky č. 1/2016.
Bílé peníze Vladislava II. Jagellonského Stručný úvod do problematiky
Za vlády Vladislava II. Jagellonského (1471–1516) se v roce 1483 v kutnohorské mincovně začalo s ražbou nového nominálu, a to bílého peníze.
Tato mince se následně, s určitými přestávkami, razila po dobu více než 130 let až do období protihabsburského stavovského povstání (1618–1620).
Přestože se mincovnictví Vladislava II. Jagellonského těší poměrně značnému zájmu numismatiků, pro jeho bílé peníze to neplatí. Ty stojí jednoznačně ve stínu
Vladislavových pražských grošů. Z tohoto důvodu nepřekvapí, že současná věda postrádá jejich moderní komplexní typologický rozbor, který nahrazují sice kvalitní, ale v ně
kterých ohledech zastaralé práce Karla Castelina. Navzdory jeho publikovaným příspěvkům se při popisech pozdějších nálezů setkáváme nezřídka jen s informací o počtu bílých
penízů v daném souboru, aniž by jim byla věnována nějaká další pozornost. O určitý koncepční posun ve studiu bílých penízů se dále pokusili již jen Jaroslav Šůla a Karel Peukert a nověji se jim věnoval Jiří Chvojka.
Již Emanuel Leminger konstatoval, že s ražbou bílých penízů, označovaných také jako denáry české, se započalo v pondělí před sv. Řehořem čili 10. března roku 1483. Jakost nového nominálu byla stanovena na sedm lotů (438/1000) a jeho hodnota na jednu sedminu pražského groše, resp. na dva malé (černé) peníze. Jako tyto nejstarší bílé peníze jsou v literatuře tradičně uváděny dvoustranné mince, které na lícní straně nesou obraz českého lva.
Celý článek naleznete v časopise Mince a bankovky č. 1/2014.
DALŠÍ ČLÁNKY
VÍCE O ČASOPISU
